Vydělávat spoustu peněz, jistota, zajištění…to jsou pojmy, které často padnou, když se s lidmi bavíte o tom, co znamená mít dobrou práci. Sedíte v teple kanceláře, klapavé údery do klávesnice se střídají s občasným zavrzáním židle, když se opřete do opěradla. Většinu času nemusíte ani moc přemýšlet, stačí jen slepě následovat předepsané směrnice a stereotypně opakovat úkoly, které jste dělali už stokrát…i takové pozice jsou hodnoceny jako dobré a naše okolí nám dává najevo, že bychom se jich měli držet zuby nehty. Před svými blízkými se snažíme hrát tuto hru také a přesvědčovat se o falešné pravdě. Můžeme nosit masku, které všichni věří, ale sebe neoklameme. Kolik jen vidím okolo sebe lidí (a sám jsem to i zažil), kteří pronášejí větu „Mám dobrou práci“ s vyhaslýma očima a prázdnotou v duši.

Mám ale obrovskou radost z toho, že okolo sebe čím dál častěji slýchám otázky typu „Jaký vidíš za tím, co děláš smysl?“ „Co v práci tvoříš?“ Naplňuje tě tvé zaměstnání?“ „Máš šanci pracovat na něčem, co tě zajímá?“  Není pro mě podstatné, kolik člověk vydělává peněz. Obdivuji lidí, kteří opravdu dělají, co mají rádi a navíc jsou v tom dobří. To vše se totiž promítne na jejich chování a způsobu, jak nejen svou práci dělají. V žádném případě nezatracuji peníze, jsou důležité, ale důležitější je, jestli při jejich vydělávání cítím radost nebo nudu, nucenost nebo těšení, odevzdanost nebo nadšení. Co cítíte vy?